Tři měsíce cestování po národních parcích USA
a občas nějaké to město


Část III. - národní parky a zajímavá místa v Utahu a Wyiomingu

UTAH:
Arches NP
Canyonlands NP
Natural Bridges NP
Capitol Reef NP
Bryce NP
Paria River Canyon
Zion NP
Salt Lake City

WYIOMING:
Grand Teton NP
Yellowstone NP
Devils Tower NP


UTAH:
Arches NP – někdy je důležitá i cesta k cíli. Silnice č. 202 podél Colorada je bezvadnou přípravou do této oblasti. Pomaličku, po zvolna se objevuje typická krajina této oblasti: červené pískovcové skály, řeka a zasněžené hory La Sal v pozadí...
Oblast Arches jsme prošli za jediný den: oblast „Oken“ kde jsou vidět zajímavá dvě okna vedle sebe že vypadají jako oči (North&South Window). Procházka Ďáblovou zahradou vůbec není strašidelná, provádí vás od jednoho oblouku k druhému. Nejvíce nám učaroval hezky zastrčený oblouk Navajo, u kterého vyrostla minizahrádka podobná japonské. Bohužel známý Landscape Arch byl kvůli revitalizaci nedostupný.
Na západ slunce je to jasné: zajít si k Wolfe Ranči odkud vede cesta k tomu nejznámějšímu: Delicate Arch. 2,5 km pořádně do kopce za to rozhodně stojí, rozhodně tam neočekávejte romantické chvíle ve dvou. Na skalní plošině delikátně vysochaný oblouk, zbarvený do měkce červené barvy a za ním se tyčí zasněžené La Sal... A na druhé straně smečka fotografů s obrovskými foťáky, stativy a rozechvělostí nad delikátním západem slunce...

Canyonlands NP – po prvé v životě lituju, že nemáme pořádné offroadové auto. Tenhle park je divukrásný ve své syrovosti, nespoutanosti a tvrdosti pouštní přírody a moc bych si přála ho hlouběji prozkoumat. Pěšky to vzhledem k nedostatku vody v oblasti nejde (při vstupu do parku míjíme výmluvnou ceduli: No food, no gas, no lodging and no water). A tak nám nezbývá nic jiného než se smířit s jednodenním výletem.
„Ostrov oblohy“ – severní část parku – nabízí nádherné výhledy na tu kaňony zbrázděnou krajinu. Hledám obra, který tu vytrhal zemské desky – a někde utvořil planinu, někde strž. Vše je tu hluboké nebo vysoké, nerovnoměrné. Země z jiné planety. Kouzelná.
Jižní část parku se jmenuje Jehly (The Needles) a přesně dostojí svému názvu. Vidím kamenné jehly, červené, cihlové, občas lehce nažloutlé. Je tu spousta trekových tras, ale spíše delších (okolo 18ti km), takže možností k prozkoumání je dost. Kempování v přírodě (overnight camping) se tu – netradičně - platí.
Vrhli jsme se na 13ti km výlet – začali u Big Spring kde jsme šli po obrovitánských balvanech, tipuju tak pár desítek metráků. Cesta se stáčí do Squaw kaňonu, kolem kaktusy, červený kvítek Indian paintbrush a modrá obloha nad námi. U auta si myjeme vlasy, čemuž se projíždějící rančer směje a mává nám... pokračujeme špínou z noh... a zadek až za tmy:-)

Natural Bridges NP – překvapení po cestě má jméno Newspaper Rock. Petroglyfy, staré přes 1300 let, vyryté ve skále vypadají opravdu jako bych četla noviny: ještěrka, slunce, jezdec, znaky kterým nerozumím...
Mosty jsou malinkým parkem, s 13ti km silničním okruhem s vyhlídkami na nejvyšší, nejmohutnější a nejtenší. Po Arches a úžasných Canynonlands je to takový chudý příbuzný.
Cestou k dalšímu parku nás láká obrovská vodní plocha Lake Powel k vykoupání. Škoda jen, že je 3 tis.mnm, a my jsme teplou Floridou pořád ještě zhýčkaní!

Capitol Reef NP – máte pocit, že vás už nic nepřekvapí. Omyl, ještě tu je jeden pouštní park, kdy člověk zase žasne a v duchu si říká „nechápu jak se ta poušť může pořád tolik měnit!!!“. Geologické menu, které pro nás příroda připravila, je skutečně obsáhlé: skály špičaté i oblé, připomínající varhany, pyramidy nebo ženský prs; dokáží být také barevné – jako malířova paleta, kdy nechybí ani modrá a zelená. Skály zvrásněné, popraskané jako vyprahlá půda, pokryté sopečnými valounky černými jako uhel a velkými jako sloní noha...
Nejvíc nadšena jsem byla z procházky Cohab Canyonem, který vypadal jako ementálový sýr. Asi do těch skal hlodalo hodně myšek.

Přidávám ještě náš zážitek z nočního přejezdu: Pepa jako vzorný řidič jel docela pomalu a opatrně, ale přesto se málem naše malá přenosná lednička naplnila: velkou srnou, krávou a telátkem. To všechno nám postupně přeskákalo přes cestu v párminutových intervalech. A dost, jde se spát, v tomhle provozu se prostě jezdit nedá!!! Už je mi jasná příčina dlouhých černých brzdných drah na silnici a rudých fleků. A koster. A havranů.

Bryce NP – zastihlo nás tu velikonoční pondělí. Pepa mě ráno chtěl vyšlehat jediným, co bylo po ruce: suchou větvičkou. Vynadala jsem mu, že chce abych uschla, on se urazil a tak máme tichou cestu:-) Ne nadlouho, Bryce Canyon nám rozváže jazyky hned u prvního z výhledů – Fairyland Point. Jsme jako v pohádkové zemi u kouzelníků. Člověk si sem jede takovou šumavskou krajinou a pak se mu otevře výhled do kaňonu se všemi těmi spirálami, skalními výčnělky a trpaslíky v oranžovém hábitu. Za chvíli je vám jasné, že tady nafotíte hromady a hromady fotek.
Vše zkorodovalo větrem a hlavně tomu pomáhá voda v podobě letních flash floods. Ty jsou v kaňonu pěkně nebezpečné, bez varování přijde pořádný špláchanec, který spláchne vše co se mu postaví do cesty.
Okruh Navajo Loop & Queens garden vede dolů úzkým oranžovým kaňonem, kde jsu barvy tak zajímavé, že nás z ufocení se k smrti zachraňuje už jen nedostatek světla. Fairyland Loop (13 km) určitě stojí za ranní pohádkovou procházku.

Paria River Canyon – udělali jsme si jednodenní extra náročný trek fotogenickým kaňonem, který navštěvují jen nadšení hikeři. Kaňon je často 100 m vysoký, uzoulinký že někdy se jím musíte protahovat. Ze začátku je třeba pořád brodit ledovou říčku, ale za ty pohledy to stojí. Náš výlet byl asi 54 km dlouhý. V létě časté riziko flash floods, nesmí se v něm kempovat, cestu je nutné ohlásit a zjistit počasí.

K začátku treku, rangerské stanici, se dostanete z Kanabu po 89tce 42,5 kilometrů směrem na Page.Naši cestu popisuje článek "Máte zájem o akupresuru a akupunkturu zdarma? Jděte trek Paria River Canyonem!"

Zion NP – opustili jsme pouštní parky, jsme v horách s vysokými kolmými skalami na kterých visí malé tečky – horolezci. Přijeli jsme od východu po tzv. Camel Highway, kde jsou ve skále vyhloubené 2 tunely. Jeden, mílový, byl ve třicátých letech minulého století označován za nemožný vyhloubit. Ale Američani zvládnou všechno:-) Tunel je úzký, tak akorát na 2 auta.
Od visitor centra je možné se zadarmo svézt autobuskem po scenic road na sever, potom se projít po udržovaném chodníčku k Narrows – úzké soutězce, z dálky připomínající Pariu Canyon. Nebo se nabízí pár procházek, třeba 12ti km na vyhlídku Observation Point, nebo malou rodinnou procházku kolem minivodopádků – Emerald Pools.
Abychom tenhle krásný park neodflákli, objedeme ho po dálnici I 15 k jeho severní části, kterou vede krátká cesta Kolob canyons. Už se stmívá, ale i tak vidíme kaňony, červenou skálu a celý skalní masív.


Salt Lake City – založila ho sekta Mormonů a my čekali, že po zimních olympijských hrách bude zajímavé. Nebylo, je to taková ďura podobná Pardubicím, se 170 tis. obyvatel.

WYIOMING:
Definitivní konec pouští, začátek farmářské oblasti. Krásné Medvědí jezero, malé vesničky, struby, koně a krávy s malými telátky. Opuštěná oblast, všemi zapomenutá

Grand Teton NP – od rančerů se dozvídáme, že ještě teď, začátkem dubna, je většina cest uzavřená. Ne kvůli sněhu, kterého tu koneckonců tolik není, ale kvůli zvířátkům. Rodí se mláďátka laním, elkům, bizonům. A v Yellowstonu mají zavřeno kvůli grizliům, kteří se právě budí ze zimního spánku a mají hlad. Na cokoliv.
Projíždíme parkem až na sever, a čím výše stoupáme, tím sněhu přibývá. Jsme tu sami, kousek u vody je sob, který se u potoka krmí. Vůbec se mě nebojí ale ani není ochotný pózovat. Lump.
Ráno se budíme do mlhy, probleskujícího sluníčka a ledové vody ve které se myjeme. Jen co se mlha rozplyne, vidíme krásné dlouhatanánské údolí se žlutou, po zimě svalchovanou travou, u potoka rezavé přírůstky vrbiček, u potoka kachny a v dálce pohoří Tetonu, které ční do 4tisícové výšky. Sníh, krásná oblaka a skoro nikdo.

Yellowstone NP – většina parku je ještě zavřená, jak už jsem výše psala, takže jsme si mohli projekt jen cestu Mammoth Hot Springs – Cooke City v severní části parku. U Mammoth vyvěrají podzemní prameny, které tvoří různá jezírka, kaskády a terasy v nejrůznějších barvách a tvarech. A protože je chladno, vše se halí do páry a vypadá moc tajemně.
Na cestě ke Cook City potkáváme stáda bizonů, nebojácných a zvědavých. Když jsem v autě vařila čaj (bylo to naopak, já jsem měla strach), tak mi do okýnka vlezla velká chlupatá hlava s krvavýma očima, obrovskýma rohama. Fuj!
Přes cestu nám běhá hromada elků, hodně se jim přemnožili, takže rangeři sem nasadili vlky a doufají, že si příroda pomůže sama.

Devils Tower NP – ďáblova věž připomíná kmen uřízlého stromu po kterém se drápal zuřivý medvěd. I tak popisuje indiánská legenda vznik svého posvátného místa. Hora není nijak převratně vysoká, ale je tu sama, samotinká v lesní a luční krajině tak podobné Čechám.