Tři měsíce cestování po národních parcích USA
a občas nějaké to město

Část I. - národní parky a zajímavá místa v Texasu, Novém Mexiku a Arizoně

TEXAS:
New Orleans
San Antonio
Big Bend NP
Guadalupe Mountains NP

NEW MEXICO:
Carlsbad Caverns NP
White Sands NM

ARIZONA:
Saguaro NP
Grand Canyon NP
Wupatki NM
Meteor Crater
Petrified Forest NP
Canyon de Chelly NM
Monument Valley NM


TEXAS:
New Orleans – protože jsme tu zastihli známý karneval Mardi Gras, kdy celé město tepe muzikou a tancem, tak na nás mocně zapůsobilo. Stará francouzsko-kreolská čtvrť je nádherná, všude je plno barů a blues možná hraje už jen pro turisty. Obrovitánská řeka Mississippi se tu líně táhne a člověk si ani nemusí představovat kolesové parníky protože jeden kotví přímo u břehu.

San Antonio – učarovalo nám promenádou u řeky, která je na ameriku neobvykle vkusně upravená. Jezírka, kaskády, příjemná zákoutí a restaurace - je tu radost korzovat a prohlížet si okolní domy.
Druhou zajímavou oblastí jsou křesťanské misie, které tu kolem 1730 vznikly. Známá je také pevnost Alamo, kterou v roce 1836 ve válce za Nezávislost bránila hromada dobrovolníků a přes obrovské ztráty ji ubránila. Cestou přes Texas jsem několikrát viděla plakát: „Teroristé, vyhněte se Texasu, vzpomeňte na Alamo!!!“

Big Bend NP – pouštní park, plný kaktusů a sukulentů nejrůznějších velikostí, tvarů a když budete mít štěstí a ocitnete se tu ve správnou dobu (tuším že březen, květen), uvidíte všechnu tu krásu kvést. Poušť není vůbec nudná, a skály různých tvarů a barev vám určitě učarují.
Udělali jsme si dvoudenní výlet v Chicos Mountains kde jsme vylezli na druhou nejvyšší horu Texasu – Emory Peak, 2384 mnm. Základem je si vzít hromadu vody – 1 galon (3,8 litru) na den/os.
Kaňon Santa Elena je mohutný dlouhatánský skalní masív který ohromí svými rozměry. Kaňonem protéká Rio Grande, ale v únoru jsme vůbec neměli pocit že by byla až tak moc „grande“. Prý burácí v době dešťů, což je v srpnu až říjnu.
U vesnice Rio Grande jsou úžasné Hot Springs s nádherně teplou vodou. Ležíme si to v přírodním jezírku a společnost nám dělají potetovaní vousatí Texasané s frajerskými klobouky. V ruce třímají plastikové hrníčky s kafem a když už jim je horko, skákají se ochladit rovnou do Ria Grande:-) No prostě Texas. A co opravdu můžu doporučit, je dopřát si teplou koupel v noci, pod zářivými hvězdami.

Guadalupe Mountains NP – větrné hory vyšší než v Big Bendu. Krajina se mění z polopouštní na více zarostlou. Geologicky ohromně zajímavá oblast – při našem dvoudenním výletu jsem se snažila nevidět všechny ty nádherné krystaliky… Kromě toho nemohu říct že by mě zdejší hory nějak učarovaly.

NEW MEXICO:
Carlsbad Caverns NP – i když nemilujete jeskyně, tohle si nemůžete nechat ujít! Obrovitánské jeskyně, kterými si můžete sami po vyznačených cestách procházet a kochat se podle libosti (pokud fotíte – tak se stativem). Kings Cave se prochází s průvodcem (8 USD) a dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí o zdejších mikrobech, které vědci zkoušejí využít na léčení rakoviny prsu.
A co všechno tu pod zemí uvidíte?: Big Room do které by se vešlo 14 fotbalových hřišť a 25ti patrová budova. Stalagnity, stalagnáty to je jisté. Asfaltový chodníček pro vozíčkáře. Výtah nahoru. Picnic area kde si můžete zakoupit občerstvení. A navrch – jeskynní toalety. A to vše 100 feetů pod zemí!!!

White Sands NM – umíte si představit běloučký sníh který hřeje? Jestli ne, zajeďte si do Bílých písků. Můžete se do něj úplně celí zahrabat, zasáňkovat si, jenom kuličku z něj neuděláte.
Když se bavíme o písku, musím vzpomenout písečné bouře které nás v písečném středozápadu čas od času potkaly. Vypadá to jako sněhová vánice, jen je to písek. Dostane se úplně všude, do zubů, uší a má moc rád foťáky – čím dražší a členitější, tím lépe.


ARIZONA
Saguaro NP – obrovitánské kaktusy staré i 2OO let jménem Saguaro. V době lijáků vypijí klidně 700 litrů vody, se kterou ale umí hospodařit protože jim do dalšího roku. S rozmnožováním to také nemají jednoduché – z 250 tis. semínek jich vyklíčí pouze jedno.
Protože tohle v obýváku asi nevypěstujete, doporučuji nevynechat! Park je rozdělený na dvě části mezi nimiž je krásné město Tuscon.

Grand Canyon NP – ještě než tam člověk dojede, je potřeba uhnout na legendární Route 66 a trochu si ji projet. Stará nefunční benzinka se zrezivělými auty, prérijní krajina.. a vaše auto...
Můj první dojem z kaňonu byl „to je páni pořádná díra v zemi!!!“ Nejznámější pohled se otevírá z jižní římsy, mě osobně by velmi zajímala ta severní, která se otevírá pouze přes léto. Podle mého by byla méně turistická než jižní. I na jaře tu byly mraky lidí.
Zajímavé je že skála dolů není strmá rovnou, ale na dvakrát. Kochat se můžeme asi ze 30ti výhledů, mezi kterými nás zdarma vozí „shuttle bus“.
Rozhodli jsme se kaňon pořádně prozkoumat – během jednoho dne sejít až dolů k řece Colorado a vrátit se zpět. Rangeři to nedoporučují – jde totiž o zdolání 25 kilometrů a 3tis. výškových metrů (dolů a zase nahoru) a teď, po své vlastní zkušenosti, to také nedoporučuji. Zvláště v létě kdy je dole v kaňonu neskutečné vedro. Brzičko ráno scházíme po Bright Angel Trailu, cestou jsou odpočívadla, a jenom ve dvou je možnost dočepovat vodu. K Indiánským zahradám sestoupá ještě hodně lidí, potom už je „provoz“ řidší. Výhledy jsou tu hezčí než z vrchu a sestup je nenáročný. Colorado je dravá řeka s ledovou vodou, litujeme že nemáme plavky. V Phantom Ranchi přespávají ti rozumní, kteří to nechtějí sfouknout za jeden den. Problém je ale, že se tu noclehy objednávají dlouho dopředu. Pijeme do zásoby jako velbloudi, protože na South Kaibal Trailu, kudy chceme jít nahoru, žádná voda už není. Bohužel nejsem velbloud a proto to hnedka za rohem vyčurám. Je tu hrozný vedro, všechno je hned suché. Cesta nahoru je pro mě očistec, na výhledy mi už energie nezbývá. 4.5 hodiny nám trval výstup nahoru, Pepa by to ale vyběhnul rychleji. Celý výlet nám zabral 9,5 hodiny.

Wupatki NM – před 900sty lety se sem lidé přestěhovali z prostého důvodu: bouchnul Sunset Vulcano a oblast pokryl úrodnou půdou. Lidé si tu postavili chýše, poté puebla a ty tam – tedy jejich ruiny – zůstaly dodnes. Je úžasné že tu člověk může vidět zbytečky třeba 100 pokojového puebla. Na Sunset Vulcano je zakázáno lézt, ale nás jeho krásné tvary lákají. Výstup je ale náročný, nohy se totiž boří do černé kamínkové spraše. Pohled do kráteru není ale nijak zvláštní – není hluboký a ani nedýmí:-)

Meteor Crater – je soukromý, tudíž se musí platit 12$ vstup. Leží poblíž Flagstaffu. Stojí ale za návštěvu, protože je obrovský: díra je tu asi 200 metrů hluboká a američané to přibližují po svém – vejde se tam 20 fotbalových hřišť a hru může sledovat 2 mil. lidí). Na zemi kráter žuchnul před 50ti tisíci lety, letěl asi tak 52.000 km/hodinu, v několika sekundách profrčel naší atmosférou a vybral si k dopadu pravou arizonskou pustinu.
Trénovali tu kosmonauti z Apolla, a v infocentru mají velmi zajímavou expozici o vesmíru včetně možnosti vytvoření vlastní meteor a simulaci jeho žuchnutí na zem.

Petrified Forest NP – tak tohle je naprosto unikátní: uvidíte tu obrovské kusy barevných polodrahokamů zdobené krystalikami křišťálu nebo ametystů a víte, že tohle všechno jsou zkamenělé stromy, které před 225 tisíci lety tvořily tropický prales. Spadlé kmeny pokryly usazeniny, občas nějaký popílek ze sopky, požár a další naplaveniny... Pak vlivem větru a deště a pohybem zemských desek kmeny vystoupily na povrch a rozlámaly se na kusy (jakoby motorovou pilou nařezané:-). Jsou jich tu hromady a my si skoro každý musíme ohmatat abychom se přesvědčili, že to nejsou teď spadlé stromy.

Canyon de Chelly NM – jak napsal velmi výstižně Radek Adamec v LN: „Canyon de Chelly nezdobí žádné z přívlastků, kterými Američané rádi značkují své přírodní statky. Není nejhlubší, nejširší a vůbec ne nejdelší. Má za to nefalšovaný punc autentického života indiánské komunity, neprobádané historie a uchvacující přírody.“ 𕢭ím ho k mým „nej“ z naší americké cesty. Výhledy na dno kaňonu, nádherné pískovcové převisy na mě ohromně zapůsobily.
Kaňon pořád patří indiánům kmene Navahů, předtím ho obýval tajemný kmen Anasazi. Ti byli geniálními staviteli mnohopatrových staveb – dochovaly se poměrně zachovalé ruiny tzv. “White House“.

Monument Valley NM – přesně jako z reklamy na cigarety Malboro. Poušť, písek a z něj trčí větrem zvětralé skalní monumenty. Protože tuto oblast vlastní Navahové, platí se za vyhlídku i cestu džípem do údolí. Samotné nás tam nepustí... Člověk žasne co všechno příroda dokáže vytvořit. Zrovna tu zuří pořádná písečná bouře a tak z fotek nic není.