Tři měsíce cestování po národních parcích USA
a občas nějaké to město


Část IV. - národní parky a zajímavá místa v Montaně, Jižní Dakotě. Chicago, Niagara, New York a další.

MONTANA:
Little Bighorn Battlefield NM

SOUTH DAKOTA:
Mount Rushmore NM
Badlands NP

DALŠÍ:
Po cestě z Badlands do Chicaga (po I 90tce)
Chicago
Niagara Falls
New York
Washington, DC
Charleston
Savannah


MONTANA:
Little Bighorn Battlefield NM – v oblasti Velkých Plání, v rezervaci indiánského kmene Crowů jsou v kopečkové pláni roztroušené bílé náhrobky 200ti vojáků generála Custera. Ti tu byli r. 1876 pozabíjeni indiány. O indoších, kterých tu při boji zahynulo 40-100 se tu nemluví. A ani o dalších 200, které bílí povraždili o kus dál v Badlands... Je tu krásně na pláních kde na obrovské obloze plují veliké bouřkové mraky a vzduch je nabitý eletrikou.

SOUTH DAKOTA:
Mount Rushmore NM – od Devils Tower vede krásná cesta přes Black Hills, kolem nádherného horského jezera. Skály a Pepovo napětí stoupá – jeho snem je totiž vlézt Lincolnovi do nosu. Konečně jsme tu. Co ale vidíme zdaleka předčí naše očekávání. Vracíme se do Čech do dob komunistické propagandy, velkých ovlajkovaných náměstí, průvodů, hlučné hudby slávy a obdivných proslovů. To vše tu totiž je, a jen to potvrzuje sílu amerického nacionalismu.
Hlavy čtyř amerických prezidentů (Washington, Jefferson, Lincoln a Roosevelt) vtesaných do skály se jim ale opravdu povedly. Zajímavostí je, že dílo bylo započato r. 1927 a trvalo celých 14 let. Když se ale na ty hlavy díváme, cítíme z nich touhu po demokracii, svobodě a lidských právech.
Nedaleko odtud staví bláznivý bývalý polák Creazy Horse – obří sochu stejnojmenného indiána na koni. Jen jeho hlava má být x krát větší než všech prezidentů dohromady…

Badlands NP – indiáni i francoužští trapeři ji nazvali výstižně: Špatná země. Z ploché prérie se před námi tyčí šedesát mílí dlouhý skalní masív (90 km), který se dá díky složení půdy velmi špatně přejít. Před dávnými lety tady bylo moře, ukládaly se tu usazeniny a 500 tisíc let nazpátek když už moře ustoupilo, všechno začalo zvětrávat, erodovat. Skály vypadají jako z bahna: na dotyk jsou tvrdé, ale při pokusu o lezení se sypou pod nohama.
Opravdovou legraci si tu užili s prvními auty, které díky absenci asfaltek při prvním dešti zapadly do bláta. A kdo jim pomohl? Samozřejmě že koně
Na vlastní kůži si vyzkoušíme 6 km putovat touto pouštní krajinou po Old Castle Trailu a zkoušíme zahlídnout vzácné fretky které si ale hrají s námi na schovávanou.

DALŠÍ:
Po cestě z Badlands do Chicaga (po I 90tce)
• farmářská Minessota
• ve Wiskonsinu projíždíme příjemným evropským městečkem La Crosse, kterým protéká Mississippi podstatně užší než v New Orleans
• v Madisonu staré cihlové domy neobývají důchodci, ale univerzitní studenti. Takže to tu žije:-)

Chicago – působilo na mě příjemně, ne tak obrovsky jako třeba NY, necítila jsem tam ale takovou volnost jako v San Franciscu, ale to západní pobřeží je prostě své.
Prohlídku města je výhodné začínat v obrovské staré budově Chicago Cultural Center – je tu totiž Informační centrum, kde vám dají mapku města a tipy kam se podívat. Zkusím je aspoň doplnit:
Hned v té samé budově je zajímavá a zdarma expozice Musea of Broadcast Communications, kde si můžete prohlédnout stará rádia, televize a podívat se na zajímavá videa o jejich vzniku, a také na legrační záběry komiků a komentátorů.
Kousek odtud se pokochejte Buckingham fontánou, odkud je bezvadnej výhled na vysokanánské mrakodrapy v oblasti Loopu. Na Michigenu, jedné z hlavních ulic, je Muzeum of Contemporary Photography, a protože nás fotky zajímají, prošli jsme si zajímavou výstavu moderních fotografií z Chicaga. Hned vedle je Spirtus Museum – starých židovských spisů a jejich interpretace (5$). To mi až tak zajímavé nepřišlo, naše na starém městě pražském je zajímavější.
Tím končíme s muzei a vydáváme se kochat chicagskou architekturou: Harold Washington Public Library je uvnitř úžasná, honosná a secesní. Obrovské prostory umožňují čtenářům poskytnout dostatek služeb. Chicago Stock Exchange vidíme bohužel jen zvenku, Broad of Trade také, ale Sears Tower zevnitř. Nejzajímavější se mi zdá výtah: na obrazovce nade dveřmi vysílají něco pro pobavení, na stropě je zrcadlo, které krásně odráží hromadu našich zdvižených hlav. Jede to děsným fofrem a za chvíli jsme v 103tím patře (ze 110). Potom jsem ale strašně moc zklamaná, protože jsem čekala vyhlídku venku, vítr a ten strašidelný pohled dolů. Přitom je to tu všechno zasklené (okna mají špinavá), klimatizované a sterilní. Zlatá Eifelovka a závratě z výšky!!!
Z čtvrťi milionářů (ale před 120ti lety:-) Golden Coast už toho moc na koukání nezbylo. Procházíme uličkami velkých nákupních budov, mrakodrapů i menších bohatých staveb. Odtud je to ale už kousek do Old Townu kolem Lincolnova parku, kde jsou zajímavé, a k dokreslení historie města dobré, staré dřevěné vilky.

Cestou z Chicaga na Niagáru projíždíme farmářským Ohiem, kde potkáváme zajímavé vesničky lidí „sekty“ Amishů. S jednou amishskou rodinou- skromnými a pracovitými lidmi - jsem se setkala už na Floridě a tak jsem byla ráda že projíždíme právě tudy. Amishové jsou lidé, kteří se drží starých tradic: nejezdí moderními dopravními prostředky, nepoužívají elektriku a jejich ženy chodí v čepcích a doma ušitých šatech (a jsou děsně ošklivé). Často tu míjíme fiakr tažený koňmi, nebo muže jak radlicí s několika zapřaženými volky obdělává hnědou půdu. Je zajímavé, že jinak nepříliš tolerantním Amíkům Amishové nijak nepřekáží.

Niagara Falls – nijak jsem se na tohle turistické místo netěšila, ale jsem příjemně překvapená. Vodopády jsou úchvatné – masa vody se valí přes okraj dolů s mohutným hukotem a taky kapičkami vody, které s větrem (taktéž mohutným) se valí přímo na nás. Odměnou je nám za to krásná duha.
Všemu nahrává i krásné počasí a hlavně málo turistů, protože teď, začátkem dubna, ještě nezačla sezóna. Nevýhodou je, že všechny přidružené atrakce, jako že bychom mohli ve žlutých pláštěnkách jít dolů pod vodopád (tedy k němu), nebo se svézt k vodopádu lodí, jsou zavřené.
Procházíme z Goat Islandu k Horseshoe Falls, které mi připadaly snad i mohutnější. Připomínám si šedesátiletou vdovu, která tu kdysi prý smažila z vodopádu dolů v dřevěném sudu vlastní konstrukce. Fuj!
Trochu mě mrzí, že se nemůžeme na vodopády podívat z prý krášnější, kanadské strany… Díky čeští cigáni za to, že nám kvůli vašemu „exodu“ zavedli víza!!!

New York – za den nestihnete vůbec nic, ale zase za tři dny poctivého turistikování jsme toho měli tak akorát dost. Moje pocity z tohoto velkoměsta, zapsané do deníku: „cizinců je tu víc než místních, černochů a číňanů víc než bílých a naše mizerná angličtina se tu naprosto ztratí.“

První den: Manhatttan, Staten Island, MoMa a další muzea
koupili jsme si MetroCard (1den-4$) s neomezeným jízdným a dofrčeli na jih Manhattanu, k City Hall, odkud jsme se se spoustou sportovců-sebevrahů vydali po Brooklynském mostě. Kromě mostu napuštěného příjemnou atomsférou je tu krásná vyhlídka na celý Financial District, a kdyby bylo WHT tak i na to. Zorientovaní se touto čtvrtí proplétáme: míjíme Woolworthovu budovu, která byla r. 1913 nejvyšší na světě, propleteme se k St. Paul's Chapel, která je zase nejstarší. Daleko zajímavější mi ale připadá Trinity Church, kde na hřbitůvku zrovna nádherně kvete růžová sakura. Na Wall Street jsem se těšila na prohlídku budovy NY Stock Exchange (zdarma), ale je stejně jako City Hall veřejnosti nepřístupná. Není se čemu divit, je to teprve půl roku co atentátníci zničili 11. září WHT… V celém Manhattanu jsou ale téměř všechny budovy staré a architektonicky zajímavé.
Pier 17 je místem, kde celou noc až do rána probíhá rybí trh, přes den uvidíte ale jen krásné plachetnice.
Autobusem jsme dojeli k Battery Parku, odkud vyplouvá k Staten Islandu ferry, která je zdarma. A tak se celou hodinu plavby (tam a zpět) kocháme sochou Svobody a pohledem na celý jižní Manhattan. Je to nádhera. Když zase u parku vystoupíme, nemůžeme vynechat National Museum od American Indian – proběhneme si rozsáhlou expozici korálkovaných oděvů, nástrojů, povídáním o indiánském životě, zvycích a setkávání se s bílými.
Dalším zážitkem je návštěva MoMa: Museum of Modern Art, které je v pátek od 4:30 sympaticky za „zaplať co můžeš“. Kromě současné výstavy je trocha místa věnována „Highlands of modern art“ – tedy Cézannovi, Goghovi, Maudiglianimu, Gaugainovi a dalším.

Druhý den: Čínská a italská čtvrť, Soho, Solomon R. Guggenhaim Museum
Čínská čtvrť oproti životem a asií pulsující san francisské je neduživá. V italské se toho také moc nedělo. Soho měla být umělecká plná galerií a kaváren, ale protože vytrvale prší, umělci asi spí a jsou tu k vidění jen rapující černoši prodávající noviny a voňavé tyčinky.
NY Public library je velikanánská budova na 5th Avenue, s krásnými chodbami a lustry od Tiffanyho.
To nejlepší z moderního umění naleznete ale v Solomon R. Guggenhaim Museum. Najdete ho mezi Central Parkem a známou 5th Ave. Kochat se začnete už venku – budovu postavil známý Wright (v Americe je opravdu nejuznávanějším architektem). Je řešena nestandardně zvenku i zevnitř. Zrovna jsme tu zastihli unikátní výstavu brazilského umění, a tak nás obrovský zdobený zlatý barokní oltář čnící do výšky 5ti pater ochromí hned na začátku. Sály se střídají, chvíli jsme v Evropě, chvíli v Brazílii. Díla brazilských výtvarníků mě dostávají svou nekonvenčností, nápady a dokonalou technikou. PS. : mezi Marcem, Chagallem, Picasem a Kadinskym jsme objevili i našeho českého Kupku
Večer si vychutnáváme procházku po Midtownu: zespoda se kocháme rozsvícenou Empire State Building, smějeme se troubení žlutých taxíků kteří jsou dominantou zdejšího provozu, trochu se bojíme místních černochů a špinavých všudepřítomných bezdomovců, a užíváme si blikajících poutačů a svítících milionů obchodů. Times Square je v deset stejně rušné jako Las Vegas a stejně tak barevné, Chelsu – čtvrť bohémů a gayů už jen v klidu projdeme a nakonec se svezem nočním multikulturním metrem.

Třetí den: znovu Midtown, Central Park, Harlem
Procházíme Midtown, stavujeme se ohřát v Rockefeler Centre a pobaví nás venkovní umělé kluziště, na kterém se v dubnu prohánějí bruslaři. Jak bohatý to musel být pán!
V St. Patrick's Catedral je zrovna mše a tak se jí účastníme. Chrám má nádherný interiér a to je bohoslužba hezčí. Zajdeme si ještě k Chrysler Building, projdeme zase kus páté Ave, a vrhneme se do Central Parku. Ten je opravdu velikánský, krásný a zrovna tam dělají akce pro děti a tak se mi tam moc líbilo.
Rozhodli jsme se pustit za černochy do Harlemu. Jedeme autobusem, abychom si mohli všechno v klidu prohlédnout. Ještě kolem 125 St. je to v pohodě, prý ještě hlídané policajty. Potom to přitvrdilo a musím přiznat že jsem se trochu bála. Jsme tu jediní bílí, zrovna končí mše a černošky v extravagantních barevných kostýmech přistupují do autobusu. U McDonalda jsme taky jediní bílí. Bližšího prozkoumání díky nepřílišného nadšení z nás se raději vzdáváme.
Z autobusu vystupujeme u Columbia University, protože tam to všechno před rokem začalo – zde jsme poprvé v Americe spali jako účastníci programu Work and Travel.
Tím končí naše prohlídka města a totálně unavení můžeme jen po vzoru Cimrmana prohlásit: „New Yorku New Yorku, stojíš tu na dvorku…. “

Washington, DC – nejzajímavější na Washingtonu jsou bezesporu muzea v Smithsonian Institutu. Američani tomu říkají jednoduše – Mall. Angličan J.Smithson r.1826 věnoval tehdy neuvěřitelných 4 mil. liber na „zřízení místa pro zvýšení a propojení znalostí“. Ušlechtilé a funguje to! Všechny vstupy jsou zdarma a tak trávíme celý půlden v muzeích. Někdy nemusíme ani na denní světlo, protože jsou propojené podzemními chodbami. Začínáme v National Gallery of Art – proběhneme budovou moderního umění, potom přejdeme do druhé, kde mají impresionisty, zvlášť krásného Goyu.
Museum of Space & Air mě uchvátí asi hlavně proto, že těmhle věcem vůbec nerozumím: letadla, vesmírné lodě, jídlo astronautů, a třeba i rozebraný motor z letadla je tu tak zajímavě podaný, že zaujme i mě, obyčejnou ženskou. Česká muzea mají co dohánět – rozhodně nemají nedostatky v obsahu a rozsahu sbírek, ale v schopnosti je ukázat, podat, vysvětlit, ... prostě zaujmout.
Ještě chci zmínit menší Museum of African Art, kde jsou hodně zajímavé artefakty, které u nás a asi i v Evropě nejsou v takovém rozsahu nikde k vidění. Opravdu úžasná sbírka.

Co jinak? Washington v centru působí jako úřednické, „kravaťácké“ město, okraje jsou zase plné černochů a tak se prý řadí mezi nejnebezpečnější města.
Co asi při prohlídce nevynecháte je Arlingtonský hřbitov s tisíci bílými náhrobky vojáků a také Památník bojovníků v Korei a Vietnamu u Lincolnova památníku. Je zajímavé, že se na Arlingtonském hřbitově pochovávají nejenom vojáci padlí ve válce, ale i ti kteří zemřeli přirozenou smrtí. A také, aby asi bylo bílých památníčků více, pochovávají i jejich manželky.

Návštěva Library of Congress, která je Mekkou nás, knihovníků, mě strašlivě zklamala. Nejdříve nás tam hlídači, černoši vůbec nechtěli pustit, přestože dovnitř proudily davy rozjívených školáků, a když jsme se tam nakonec dostali, mnoho zajímavého jsme neviděli. Krásné starobylé předsálí, potom nám vedle v místnosti promítli agitační, nicneříkající film o knihovně a šlo se dom.

Charleston – krásné staré město s pečlivě udržovanými domy, vilami které mají nádherný výhled na moře. Přezdívá se mu „jižanská kráska“, což plně odpovídá atmosféře města.

Savannah – nejstarší z jižanských měst, stejně působivé jako Charleston, jen je tu místo moře řeka a vily jsou honosnější. Ze zákoutí mnoha náměstíček dýchá Evropa, staré stromy obrůstá nádherný mech „Spanish moss“, prý to není mech ale parazitní příbuzný ananasu. Městu přezdívají Slowannah – „Pomalov“, protože oproti zbytku uspěchané Ameriky jsou tu lidé naprosto v klidu.