Více najdete také v další cestě do Indie - 2005.
Záchody v Asii V Čechách jsem si s tím dělala zbytečné starosti. Koupila jsem velkou roli toaleťáku a odhodlaně vyrazila. Neměla jsem ráda turecké toalety. Názor jsem změnila už během cesty po Turecku a v Irán už zcela radikálně. Turecké záchody mi teď připadají mnohem hygieničtější a pohodlnější než ty naše evropské. V Iránu mají často ještě hadičku s vodou (občas je možno kohoutky zvolit požadovanou teplotu), takže se člověk v pohodě umyje. O stupeň horší komfort je pouze konývka s vodou. Další možností je pouze kohoutek, někdy bez vody. To se ale postupně dostávám k té nejhorší variantě: není ani hadička, ani konývka, ba ani kohoutek s vodou. To se opravdu stát může. Ale co udělá zápaďák? Vytáhne z kapsy toaleťák a poradí si po evropsku. Takže žádná tragédie. Na umývání pozadí se používá levá ruka, která se proto považuje za nečistou. Pravou rukou se jí.
Toalety v Turecku a Iránu jsou na všech větších odpočívadlech, ve městech se dají taky sehnat. V Indii a Pákistánu je najít veřejný záchod docela problém, zvlášť pro ženy. Pro ně tu prakticky nejsou. Dají se nalézt ve větších městech na autobusovém nádraží. Na vlakovém jsou téměř vždy a většinou dobře udržované. Často podstatně lépe než v Čechách.
Veřejné záchody v Indii jsou jen pro muže, co dělají ženské, to opravdu nevím. Často to jsou jen ze tří stran okachlíkované boxy, které jsou do ulice otevřené. Najdou se snadno podle zápachu. Ve vesnicích, kde stavěl náš bus, byly záchody občas u hospod, ale častěji se chodí prostě “někam”.
Hygienické potřeby mýdlo, šampón, pasta na zuby a prací prášek jsou všude. Toaletní papír skoro taky, tedy na všechturistických místech. Lékárny (chemistry) jsou všude, Indové jsou zamilovaní do západní medicíny a všude za všech okolností do sebe cpou prášky. Sortiment vypadal široký, ale díkybohu jsme raději nic nepotřebovali. Hygienické vložky jsou k sehnání ve větších městech, ale mají omezený výběr.
Oblečení na východě za pakatel. Má smysl s sebou vozit jen oblečení specifičtějšího a kvalitnějšího charakteru, jako je větrovka, flíska, dobré boty.... V každém případě vzít s sebou kvalitní sandály, už hlavně kvůli sprchování v neskutečně špinavých sprchách.
Úschovny zavazadel pokud bydlíte v hotelu, tak to máte na pokoji, který se zamyká vlastním zámkem. Když zvolíte levnější dormitory (ubytovna), je dobré cenné věci nastrkat do batohu, ten alespoň také zamknout. Při checkout (odhlašování se z hotelu) je možné se domluvit a nechat batohy v nějaké komoře. Také je lze za úplatu nechat takto uložené delší dobu, např. když jedete nabalení z hor a na jihu se vám s tím nechce tahat.
Na českou ambasádu v Dilí nespoléhejte jako my, či spousta jiných naivních před námi. Tam můžete nechat tak pas,peníze a letenku a to vše za nekřesťanský poplatek 300 Rs. Opravdu služby, které člověk platí ze svých daní, jsounepřekonatelné. No, nejsme americká ambasáda.
Další možnost úschovy je v bezpečnostních schránkách např. na vlakovém nádraží v Dilí.
Odkazy:
1) nejkvalitnější publikace zabývající se cestami na východ je:
BREZINOVI, Ivan a Iva: Cesta na východ. Průvodce pro nezávislé cestování po asijských zemích. Po zemi do Indie za sto dolarů, Transibiřskou magistrálou do Číny, Autostopem do Izraele a Egypta. Praha, Nakl. Lingam 1999. 773 s.
2) průvodce australského nakladatelství Lonely Planet. V angličtině.
3) nejlepší je se neřídit téměř ničím, leda svou vlastní vůlí a intuicí. Na druhou stranu je dobré si před odjezdem přečíst několik základních informací o zemi, aby jste pochopili souvislosti, ale ty stejně asi nepochopíte. To by tam člověk musel pár let žít. Asi tak několik vtělení.
Cena tohoto výletu: okolo 36 000,-Kč
V ceně zahrnuto:
· letenka Dilí-Praha (SAS Airlines) cca 10 000,-
· víza (Turecko, Irán, Indie)
· autobusy, vlaky, rikši
· ubytování v hotelích
· jídlo
· očkováni, léky (a bylo jich hodně)
· mapy, průvodce
· všemožné drobné dovybavení