Praktické informace

Více najdete také v další cestě do Indie - 2005.

Záchody v Asii – V Čechách jsem si s tím dělala zbytečné starosti. Koupila jsem velkou roli toaleťáku a odhodlaně vyrazila. Neměla jsem ráda turecké toalety. Názor jsem změnila už během cesty po Turecku a v Irán už zcela radikálně. Turecké záchody mi teď připadají mnohem hygieničtější a pohodlnější než ty naše evropské. V Iránu mají často ještě hadičku s vodou (občas je možno kohoutky zvolit požadovanou teplotu), takže se člověk v pohodě umyje. O stupeň horší komfort je pouze konývka s vodou. Další možností je pouze kohoutek, někdy bez vody. To se ale postupně dostávám k té nejhorší variantě: není ani hadička, ani konývka, ba ani kohoutek s vodou. To se opravdu stát může. Ale co udělá zápaďák? Vytáhne z kapsy toaleťák a poradí si po evropsku. Takže žádná tragédie. Na umývání pozadí se používá levá ruka, která se proto považuje za nečistou. Pravou rukou se jí.
Toalety v Turecku a Iránu jsou na všech větších odpočívadlech, ve městech se dají taky sehnat. V Indii a Pákistánu je najít veřejný záchod docela problém, zvlášť pro ženy. Pro ně tu prakticky nejsou. Dají se nalézt ve větších městech na autobusovém nádraží. Na vlakovém jsou téměř vždy a většinou dobře udržované. Často podstatně lépe než v Čechách.
Veřejné záchody v Indii jsou jen pro muže, co dělají ženské, to opravdu nevím. Často to jsou jen ze tří stran okachlíkované boxy, které jsou do ulice otevřené. Najdou se snadno – podle zápachu. Ve vesnicích, kde stavěl náš bus, byly záchody občas u hospod, ale častěji se chodí prostě “někam”.

Hygienické potřeby – mýdlo, šampón, pasta na zuby a prací prášek jsou všude. Toaletní papír skoro taky, tedy na všechturistických místech. Lékárny (chemistry) jsou všude, Indové jsou zamilovaní do západní medicíny a všude za všech okolností do sebe cpou prášky. Sortiment vypadal široký, ale díkybohu jsme raději nic nepotřebovali. Hygienické vložky jsou k sehnání ve větších městech, ale mají omezený výběr.

Oblečení – na východě za pakatel. Má smysl s sebou vozit jen oblečení specifičtějšího a kvalitnějšího charakteru, jako je větrovka, flíska, dobré boty.... V každém případě vzít s sebou kvalitní sandály, už hlavně kvůli sprchování v neskutečně špinavých sprchách.

Úschovny zavazadel – pokud bydlíte v hotelu, tak to máte na pokoji, který se zamyká vlastním zámkem. Když zvolíte levnější dormitory (ubytovna), je dobré cenné věci nastrkat do batohu, ten alespoň také zamknout. Při checkout (odhlašování se z hotelu) je možné se domluvit a nechat batohy v nějaké komoře. Také je lze za úplatu nechat takto uložené delší dobu, např. když jedete nabalení z hor a na jihu se vám s tím nechce tahat.
Na českou ambasádu v Dilí nespoléhejte jako my, či spousta jiných naivních před námi. Tam můžete nechat tak pas,peníze a letenku a to vše za nekřesťanský poplatek 300 Rs. Opravdu služby, které člověk platí ze svých daní, jsounepřekonatelné. No, nejsme americká ambasáda.
Další možnost úschovy je v bezpečnostních schránkách např. na vlakovém nádraží v Dilí.

Odkazy:
1) nejkvalitnější publikace zabývající se cestami na východ je:
BREZINOVI, Ivan a Iva: Cesta na východ. Průvodce pro nezávislé cestování po asijských zemích. Po zemi do Indie za sto dolarů, Transibiřskou magistrálou do Číny, Autostopem do Izraele a Egypta. Praha, Nakl. Lingam 1999. 773 s.
2) průvodce australského nakladatelství Lonely Planet. V angličtině.
3) nejlepší je se neřídit téměř ničím, leda svou vlastní vůlí a intuicí. Na druhou stranu je dobré si před odjezdem přečíst několik základních informací o zemi, aby jste pochopili souvislosti, ale ty stejně asi nepochopíte. To by tam člověk musel pár let žít. Asi tak několik vtělení.

Cena tohoto výletu: okolo 36 000,-Kč
V ceně zahrnuto:
· letenka Dilí-Praha (SAS Airlines) cca 10 000,-
· víza (Turecko, Irán, Indie)
· autobusy, vlaky, rikši
· ubytování v hotelích
· jídlo
· očkováni, léky (a bylo jich hodně)
· mapy, průvodce
· všemožné drobné dovybavení