Kvaltem na cesty - Denisa a Pepa Kvaltínovi bali flowers
Francie - Provence. Cestování s dětmi. Kvaltem na cesty - home O nás Povídky

Francie  - předmluva
Francie Provence - Itinerář
Francie Provence - praktické informace
Francie - fotografie
Mapa Francouzská riviéra, Provence



Francouzská riviéra a Provence šitá na míru dětem i rodičům (2015)

Itinerář - výlety a zajímavá turistická místa

.............................................................................................................................

Zde popisuji dvě oblasti, kteřé jsme navštívili:

.............................................................................................................................

Výlety s dětmi v oblasti Provence - a hlavně okolí města Avignon:


La grotte de la Sainte-Baume

Jeskyně, kde údajně více než 30 let žila a zemřela Máří Magdaléna stále přitahuje nejen věřící na skálu pohoří Sainte-Baume. Jeskyně v Sainte-Baume
Uctívána byla asi odnepaměti, už v 5. století se zde usídlili mniši, v téže době byly nalezeny její ostatky svatým Janem Cassienem v původní kapli v Saint Maximin. Zástupy věřících sem přitáhla nejvíce až návštěva dvou papežů (Štěpán VI. v r. 816 a papež Jan VIII. v r. 878) a krále Ludvíka IX. (když se vrátil ze 7mé křížové výpravy, r. 1254 - přímo 22. července, a od té doby se slaví svátek sv. Máří Magdalény). Ve 13. století zde komunita dominikánů vystavěla malý kostel a klášter.

Už z fotografií mě návštěva Sainte-Baume lákala, a atmosféra jeskyně je úžasná: ticho a kapající voda do nádržek, tenké pokroucené svíčky nesměle ozařující jeskynní prostor, a neobvykle provedené vitráže přináší do jeskyně barvy a motivy k přemýšlení. S dětmi zapalujeme svíčky za naše blízké, ještě jeden Otčenáš a už jsme na nádvoří obdivovat sochu Piety a krásný výhled do kraje.

Jestli vám přijde interiér kostelíku povědomý, pak vězte, že jste ho mohli vidět už v poutním kostele na Skalce nad Mníškem pod Brdy. V 17. století majitel panství Ignác Engel z Engelsflussu ho jako velký ctitel Máří Magdalény nechal, po velké morové epidemii, vybudovat právě podle této jeskyně.
Zajímavý článek o jeskyni a mj. o návštěvě Jana Lucemburského jsem si přečetla na webu arcibiskupa Dominika Duky.

Sainte-Baume leží 30 km SV od Aubagne, a dostanete se k němu pouze pěšky po nenáročné 45 minut dlouhé procházce lesem. Máte několik možností cest - buď zaparkovat na křižovatce silnic D80 a D95, nebo nebo od Hostellerie Sainte-Baume, nedaleko vesnice Plan-d´Aups-Sainte-Baume.


TIP: nemohu pominout zajímavou cestu přes pohoří Mazaugues po D95, kde jsme často vystupovali se podívat na nějaký kaňonek, na výhled apod., myslím, že by to stálo více za prozkoumání.

 

Město Aix en Provence

Krásné historické město, s příjemnými ulicemi, uličkami, fontánami a zákoutími. Lákavými restauracemi a obchody, které žije a rozhodně stojí za to navštívit. Město se nejvíce rozvíjelo v 17-18. století, což je vidět podle domů.

 

Vesnice východně od Avignonu – Saint Didier, Venasque, Gordes, opatství Sénangue, Roussillon

Vesnice Saint DiderChtěli jsme navštívit i pramen Vaucluse, ale rozmluvili nám to, neb jsou velká sucha a to i nejsilnější pramen na světě má co dělat, aby přežil…


• Saint Didier

je jen na krátkou procházku, je to malé historické městečko, kde jsme nenarazili ani na cukrárnu.

• Opevněná skalní vesnice Venasque

je o poznání zajímavější – tyčí se na strmém kopci, odkud je hezký výhled na kraj Luberon, má zajímavé městské hradby, starobylý kostel Panny Marie který nebyl zřejmě kostelem, ale pohřební kaplí. Vesnice byla oceněna jako nejhezčí ve Francii.

• Skalní vesnice Gordes

Vesnice Gordesje velmi fotogenická, zvlášť v podvečer. Všechny budovy tu jsou z kamene, uličky mezi nimi jsou úzké a strmé, výhledy na okolní kraj dech beroucí masy turistů v sezóně taktéž.
Vyzkoušejte levandulovou zmrzlinu, když jste v tomto levandulovém kraji – nám ale nechutnala. Můžete se buď jen tak procházet, jako my, ale také navštívit místní hrad/ zámek, kde je expozice výtvarníka Pol Mara.
Co mě lákalo, ale bohužel měli zavřeno (10-18 hod.), byly podzemní prostory domu nazvaného Palais Saint-Firmin. Tam se dá projít 7mi patry skelepní s 50ti jeskyněmi, vodními nádržemi, pekařskými pecemi apod. Život v době obléhání se prostě přesunul do podzemí.

• Cisterciácké Opatství Sénangue (Abbaye de Sénangue)

Levandulové opatství Sémanqueseverně od Gordes, najdete na místě jako stvořeném pro meditaci, usebrání se a mnišský život v klidu a míru přírody. Klášter, který byl založen v r. 1148 si prožil svá krutá období, kdy v době náboženských válek v roce 1544 byli všichni mniši ze Sénanque pověšeni a klášter vypálen heretickým hnutím Valdenských. Po revoluci v roce 1791 byly budovy znárodněny a rozprodány. Jejich nový majitel naštěstí zabránil plánovanému stržení budov. V roce 1903 zákon o náboženských kongregacích nové mnichy opět vyhání. Klášter je obnoven nakonec až v roce 1988.
Přestože jsme přijeli až pozdě večer, a přišli jsme tím o prohlídku s průvodcem, zážitek z návštěvy jsme měli i tak velký. Zaparkovali jsme kousek od kláštera, a procházeli údolím podél levandulových polí s výhledem na nádhernou románskou stavbu kláštera. Kostel byl naštěstí otevřený, a tak jsme obdivovali strohé, jednoduché a přesto úchvatné linie románského slohu.
Celé místo na mě působilo klidně a vyrovnaně – prostě tak, jak klášter má působit:-)

• Okrová skalní vesnice Roussillon

aOkrová vesnice Roussillon naučná stezka Sentier des Ocres (placená) – opět považována za jednu z nejkrásnějších vesnic, a právem, protože je překrásná - odlišná svými okrovými fasádami domů, krásným výhledem od kostela na vršku a také okrovými skalami tyčícími se v okolí (ani není třeba jezdit do národního parku Arches v USA). Doporučuji stavit se zde na jídlo v některé z příjemných restaurací.

Nám to nevyšlo, protože jsme přijeli pozdě - stezka okrovými skalami byla už zavřená, a naše děti po celodenním výletě tak unavené, že další tři hodinky neuspěchaného francouzského stolování by už nezvládly.

Kaňon d’Ardéche

Sice to není Grand Canyon z Ameriky, ani Verdon (který je kus na východ odsud, a byli jsme v něm minule), ale je ohromný, úchvatný a určitě stojí za to si projet vyhlídkovou silnicí po severní straně, a také slézt dolů k němu. Anebo – půjčit si loďku a bez obav se svézt klidným tokem řeky. Kaňon d Ardéche

To jsem bohužel nevěděla, takže o tuhle zábavu jsme se připravili. Nicméně zastavili jsme pečlivě na všech vyhlídkách, trpělivě dětem odpovídali na jejich „ a proč zase stavíme?“) a kochali se krásou příkré soutěsky, vlnící se tyrkysové řeky a přemýšleli, jaká je škoda že je vedro a máme tu ty naše prcky, že jinak by bylo na treku krásně.
Takto pečlivá projížďka nám zabrala od St. Martin d’Ardéche k Vallon Pont d'Arc více než dvě hodiny. U Vallonu jsme se pokochali pohledem na 34 m vysoký a 60 m široký vápencový oblouk – skalní most Pont d'Arc. Bohužel aut tam bylo tolik, že se nedalo na déle zaparkovat.

Nicméně potom, na cestě zpět do St. Martin d’Ardéche jsme zastavili a sešli dolů po stezce k řece (GPS 44.322498 x 4.558055). Cestička to byla úzká, ale schůdná a za 15 minut jsme byli na kamenných plochách dole u řeky. Nezapomenutelný zážitek, kdy kolem nás vysoké skály, a my na plotnách si užívali vyhřáté vody vedle ryb, které dobře věděli, jak je tu fajn. Tomík hned zapomněl na svou touhu po zapůjčení šlapadel v St. Martin d’Ardéche, a přiměl nás odcházet jako poslední z posledních, kdy už se šeřilo a nezbylo nám nic jiného než jít.


Známý římský akvadukt Pont du Gard

Už není to, co býval. Tedy, on je, nezměnil se, ale změnilo se okolí – ohromné návštěvnické centrum s mega parkovištěm a vstupným (18€ za rodinu a auto) a tisícovkami turistů. Akvadukt Pont du GardAle přestože jsem ho již jednou viděla – opět to stálo za to. Jen když si představím, že je mu necelých 2 tisíce let, jeho délka činí 50 km a průměrný spád činí jen 12 metrů na celou délku, a navíc byl téměř celý postaven za sucha, bez zdění! Je to ohromný důkaz šikovnosti předchozích generací.

Dětem to bohužel tak úžasné nepřipadlo, ale nadšení z akvaduktu propadli ve chvíli, když zjistili, že přímo u mostu je možné se koupat, že říčku přeplavou… a že je to tu bájo! A dospěláci, kdy jste se koupali před takovým divem světa?!

K akvaduktu se můžete dostat z jihu, a také ze severu, kde je hlavní návštěvní středisko. Po akvaduktu je možné přejít řeku z jedné strany na druhou. A plavat se dá ze všech stran.


Město Orange a jeho antický amfiteátr Římského divadla

Pravdou je, že jsem čekala pulzující historické město atmosférou podobné Avignonu nebo Aix, ale zklamalo mě. Orange a jeho Římské divadlo - anitický amfiteátr
Ze slavných dob římského města 1 století n. l., kdy bylo 3x větší než nyní (teď zde žije 30 tis. obyvatel) už nezbylo nic než Římské divadlo. Detailní informace o divadle si můžete přečít na webu Svetadily.cz.

Podařilo se nám ale dostat když už ne do něho (bylo zavřené před večerním představením), tak nad něj po strmé stezce z jeho levé strany.
Cestička vedla takovým neudržovaným parkem (jak by ne, když hned za divadlem bydlí městská spodina) přímo nad kamenná sedadla. Do dnešních dní se podařilo dochovat 103 metrů dlouhou čelní zeď, zákulisí, chodby pro diváky a skladiště, celé hlediště bylo během staletí doslova „ vytěženo“ (po pádu římské říše zde byl kamenolom).

Jako zajímavost uvádím, že další den ráno jsme se v našem Bed`n Breakfast povídali s jiným hostem, shodou okolností hráčem na violu, který hrál předešlý večer v Římském divadle. Vyprávěl, že uprostřed koncertu někdo hodil do orchestru velký kámen, trefil tuším, že dirigenta a bylo to velké štěstí, že ne do hlavy. Policie to potom vyšetřovala, a byli to asi mladíci z místního gangu a házeli přesně z toho místa, kam jsme předešlý den vylezli i my…


Vinařskou oblastí a kopci Dentelles de Montmirai

Severně od města Carpentras leží tak trochu zapomenuté pohoří Montmirai. Všichni turisté totiž navštěvují na vedlejší pohoří Ventoux, a na tohle nepomyslí. A škoda toho! Kopce v Montmirai

My se vydali moc pěknou silničkou D90 z Beaumes de Venise a moc daleko jsme nedojeli – hned za vesnicí Lafare jsme odbočili na západ malou silničkou ke skalám.
Tam je kromě kaple St. Christophe stezička podél potoka malinkou soutěskou nahoru (GPS 44.156113 x 5.047778). Je to jen krátká procházka, po 15ti minutách vyšplháme k malému vodopádku, kde si děti hrají a je to tam moc pěkné, protože tam nikdo není. Nikdo kromě dvou mladých lezců, kteří tu trénují své svaly.

Silnička se vine potom dál nahoru, na vyhlídku, a pak po chvíli končí za lákavým vinařským statkem. Vrátili jsme se, a protože už bylo pozdě, projeli jsme ještě na sever po D90 přes Suzette do Malaucene. Historické centrum je velmi tiché, okolo něho vede hlavní silnice, kde jsou všechny restaurace a pár obchůdků. Bohužel silnice je velmi frekventovaná, tak nás ani nenapadlo se zde posadit. Centrum městečka je ale docela hezké – úzké uličky, starý kostel a městské opevnění.

Cesta zpět nás zavede do Carpentras – hledali jsme tam pouze pěknou restauraci, a tím si prošli zničené neudržované centrum plné Arabů. Bohužel, byli jsme velmi zklamaní (a nebyli jsme sami, kamarádi, kteří tam byli jindy, měli naprosto stejný pocit), škoda historického města!

CO JSME NESTIHLI: můžete si přečíst v mém přípravném materiálu (13MB), který je kompilací dostupných informací z různých webů.

TIP: objevila jsem také super mapový francouzský server http://www.geoportail.gouv.fr/accueil, něco jako naše Mapy.cz - vyzkoušejte ho!!!

 

Další článek - Výlety s dětmi v oblasti francouzské riviéry

(mořský zábavní park Marineland, přístavní městečko Port Grimaud, krásná cesta ze St. Tropez)

 

počítadlo.abz.cz